Motocykly

Sedlo bylo potaženo tmavě zelenou koženkou. Uvědomil jsem si, jak zahřeje pohled na právě nalezeny, zaprášený motocykl, uschovaný po desetiletí někde ve stodole. Jak potěší pohled na časem vytvořenou patinu. Na veteránských srazech a výstavách je dost renovovaných strojů, které mají lak a chrom, jaký nebyl ani na nových motocyklech. A proto tam přeci patří taková matná patinovka, ktera vyváží ten lesk.

Bylo třeba provést převod vozidla na úřadě. To lze uskutečnit, jak známo, po úspěšné evidenční kontrole. Moje zetka však byla červená, rezavá a místy i černá, sedlo zelené, i když dosti zručně ušité, nechtěl jsem tam s ním jet. Pročítal jsem Veteranforum na netu a hledal různé názory a zkušenosti s "bėčkem". Padl mi do oka kontakt na sedláře, kterého tam kdosi velebil. 

Brzy ráno jsem nastartoval auto a vyrazil do Litomyšle. Začínal krásný letní den a já se nemohl dočkat cíle. Před dvěma měsíci jsem zavolal na ten nalezený kontakt na sedláře. Pan byl velmi příjemný, ochotný a jak se později ukázalo, i velmi šikovný. Poslal jsem mu rám sedla a on ušije nový kožený potah. V domluvený čas mně zavolal, jestli mi hotové sedlo má poslat a já se rozhodl si pro něj přijet. Cestu jsem zvolil pomalejší, mě po dálnici, ale přes Tábor a Humpolec. V Humpolci jsem, mimo jiné, navštívil památník pana Hliníka, který se sem odstěhoval.